Víkend s jarními prázdninami se oficiálně končil u jezera Havasu v Arizoně.
Udělal jsem to nešťastné rozhodnutí jet na mém Hondě Hurricane 600 celých tři sta padesát mil, protože jeden z mých kamarádů řekl, že jízda na pouličním kole během jarních prázdnin mě určitě přivede k zemi.
Teď jsem se díval dolů na hlaveň ještě dalších tří set kilometrů jízdy, abych se dostal domů. Po prvním vpádu jsem byl stále v sedle. Tato část mé cesty nebude příjemná.
Škrtil jsem, zkontroloval zipy na batohu a vplížil se moje bolavá vůně zpět do dobře opotřebovaného rozkroku ve tvaru rozkroku, který jsem nosil na svém sedadle nejen z jízdy, ale z víkendu bezvýsledného hledání poonu.
Tentokrát jsem se rozhodl zůstat mimo hlavní dálnice. Místní CHP měla ve zvyku žravě obtěžovat jističe, kteří táhli zadek domů na předměstí, v naději, že si před pokračováním ve studiích odpočinou tolik potřebného odpočinku.
Trochu jsem odbočil z pomalé a klikaté dálnice, ale mnohem méně vynucovaný policí.
Po hodině jsem to už začal ztrácet. Nepohodlí by nezbavilo žádné množství řadících pozic nebo stání na kolících nohou.
Přímý výfuk Vance a Hines vykřikl do pravého ucha ohlušující kakofonie, což mi dalo počátky monumentální bolesti hlavy.
Vypálilo mě teplé jarní pouštní slunce. Musel jsem se zastavit a odpočívat.
Přetáhl jsem se do prašné výhybky, švihl dolů po stojanu, strhl helmu z mé potem zalité hlavy a vypnul kolo.
Po několika okamžicích jsem si všiml, že něco není v pořádku.
Byl jsem hluchý.
Nic jsem neslyšel!
Žádný vítr skrz kartáč, ani dron dálničního provozu v dálce, ani pták, brouk nebo zvíře.
Na vteřinu jsem zpanikařil.
Nahlas jsem zakňučel, abych zjistil, jestli aspoň slyším sám sebe, a setkal jsem se s opakující se ozvěnou, která se odrazila od kopců a kaňonů otevřené pouště.
Nebyl jsem hluchý.
Poprvé v životě, a od té doby, jsem zažil absolutní, úplné a naprosté ticho.
Seděl jsem tam v té klidné chvíli, bože ví, jak dlouho. Čas neexistoval. Neexistoval jsem.
Velmi málo okamžiků v mém životě mě duchovně povzneslo jako tenhle.
Je to jedna z mých nejcennějších vzpomínek.