Zatímco v současné době žiji v Louisianě (povinný stát s helmou), žil jsem ve třech nebo čtyřech státech, které nevyžadují, aby motorkáři nosili helmu. Bez ohledu na to, zda to stát vyžaduje nebo ne, vždy při jízdě na kole nosím z několika důvodů helmu.
Jeden, finanční. Řekněme, že moje helma stála 300 $. Pokud spadnu na motorku ze středně nízké rychlosti a budu se chránit, jak nejlépe to půjde, ale přesto si budu bít do hlavy, samotné účty za doktora budou mnohem víc než 300 dolarů, které jsem za helmu zaplatil. Takže finančně vyjdu dopředu.
Dva, fyzické. V mé hlavě se vznáší 56 let vzpomínek, znalostí a zkušeností. Pokud se dostanu do špatného vraku a utrpím zranění, kvůli kterému o to přijdu, už nejsem osobou, kterou jsem byl před nehodou. Část mého mozku, tedy část toho, kdo jsem, zemřela. Nechci, aby se to stalo.
Tři, zdravý rozum. Pokud jezdím v autě, cítím se mnohem bezpečněji, když mám zapnutý bezpečnostní pás, připravené k aktivaci airbagů nebo nárazníky před nebo za vozem, protože se cítím bezpečněji, když jsem stejně chráněn jak mohu být, abych v případě nepředvídané nehody utrpěl co nejméně fyzického poškození. V červenci 2000 zemřela žena, se kterou jsem se setkal a mluvil, jménem Lynn Rushton, když spustila stopku. Byla velkým zastáncem toho, že nenosí motocyklovou helmu, a byla jedním z lidí, kteří pomáhali při převrácení státního zákona, který vyžadoval, aby motocyklisté nosili helmu. Netřeba dodávat, že neměla přilbu, a je ironické, že kdyby ji měla na sobě, pravděpodobně by nezemřela.
Pokaždé, když někdo nasedne na jízdní kolo, jezdecké statistiky říkají, že pravděpodobnost, že zemřete nebo se stanete účastníkem nehody, se výrazně zvyšuje. Udělám tedy vše pro to, abych tyto šance snížil. To v první řadě znamená, že nosím helmu bez ohledu na to, zda zákon říká, že můžu nebo nemůžu.
Budu nosit jeden pro případ, že budu mít nehodu.